„Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu. Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé hradby mám před sebou stále..."

Když bolí věci, které neznáme, tu každé dítě, plaché jak laň, na hlavě musí cítit teplou dlaň.