Je vám to lhostejné, vy všichni, kteří jdete kolem?
(Bible, Pláč 1,12)
Lhostejnost je jako led na pólu; zabíjí všechno.
(Honoré de Balzac)
Lhostejnost?
Mráz pokryl vous starého muže, který čekal na převoz přes řeku jinovatkou. Čekání se zdálo nekonečné. V mrazivém počasí nakonec tělo tohoto muže ztuhlo a znecitlivělo.
Najednou se v dáli začali ozývat pravidelné zvuky a muž slyší jak se k němu blíží několik jezdců na koni. Úzkostlivě pozoroval zatáčku. Prvního nechal přejet, ani se nesnažil upoutat jeho pozornost. Pak projel další a další... Nakonec se k místu kde seděl stařec jako ledová socha přiblížil poslední jezdec. Když přijel blíž pohlédl mu stařec do očí a poprosil zda by ho na druhou stranu nepřevezl. Jezdec seskočil a pomohl starci na koně. Jezdec nakonec dovezl muže ještě o pár kilometrů dál k jeho domu. Když se přibližovali k útulné chaloupce starého muže, nedala jezdci zvědavost a zeptal se: Pane, všiml jsem si, že jste nechal ostatní jezdce přejet, aniž byste se je snažil zastavit. Pak jsem přijel já a vy jste mě okamžitě požádal, abych vás svezl. Nejde mi do hlavy, proč jste za takového mrazivého počasí čekal až na posledního jezdce?
Co kdybych Vás odmítl a nechal vás tam napospas mrazu?
Stařec sesednul z koně a pohlédl jezdci do očí.
Víte, už jsem na světe nějakou dobu a myslím, že se trochu vyznám v lidech. Podíval jsem se do očí těch ostatních jezdců a bylo mi jasné, že je moje situace příliš nezajímá. Nemělo to žádný smysl je žádat o pomoc. Ale když jsem pohlédl do vašich očí, spatřil jsem v nich laskavost a soucit.
Tato povzbudivá slova na jezdce velmi zapůsobila. Jsem vám velmi vděčný za to co jste řekl. Ať se mi nikdy nestane abych se staral jen o své záležitosti a neměl čas se vší laskavostí a soucitem vyslyšet potřeby ostatních.
A víte kdo byl tím jezdcem?
Thomas Jefferson (právník, poslanec a nakonec 3. americký prezident) jeden z duchovních otců boje za nezávislost. Za své vlády se snažil podporovat práva jednotlivých států vůči centrální vládě. Zemřel v den 50. výročí vyhlášení nezávislosti.
Najednou se v dáli začali ozývat pravidelné zvuky a muž slyší jak se k němu blíží několik jezdců na koni. Úzkostlivě pozoroval zatáčku. Prvního nechal přejet, ani se nesnažil upoutat jeho pozornost. Pak projel další a další... Nakonec se k místu kde seděl stařec jako ledová socha přiblížil poslední jezdec. Když přijel blíž pohlédl mu stařec do očí a poprosil zda by ho na druhou stranu nepřevezl. Jezdec seskočil a pomohl starci na koně. Jezdec nakonec dovezl muže ještě o pár kilometrů dál k jeho domu. Když se přibližovali k útulné chaloupce starého muže, nedala jezdci zvědavost a zeptal se: Pane, všiml jsem si, že jste nechal ostatní jezdce přejet, aniž byste se je snažil zastavit. Pak jsem přijel já a vy jste mě okamžitě požádal, abych vás svezl. Nejde mi do hlavy, proč jste za takového mrazivého počasí čekal až na posledního jezdce?
Co kdybych Vás odmítl a nechal vás tam napospas mrazu?
Stařec sesednul z koně a pohlédl jezdci do očí.
Víte, už jsem na světe nějakou dobu a myslím, že se trochu vyznám v lidech. Podíval jsem se do očí těch ostatních jezdců a bylo mi jasné, že je moje situace příliš nezajímá. Nemělo to žádný smysl je žádat o pomoc. Ale když jsem pohlédl do vašich očí, spatřil jsem v nich laskavost a soucit.
Tato povzbudivá slova na jezdce velmi zapůsobila. Jsem vám velmi vděčný za to co jste řekl. Ať se mi nikdy nestane abych se staral jen o své záležitosti a neměl čas se vší laskavostí a soucitem vyslyšet potřeby ostatních.
A víte kdo byl tím jezdcem?
Thomas Jefferson (právník, poslanec a nakonec 3. americký prezident) jeden z duchovních otců boje za nezávislost. Za své vlády se snažil podporovat práva jednotlivých států vůči centrální vládě. Zemřel v den 50. výročí vyhlášení nezávislosti.