Jednoho dne jsem vešel do třídy, abych tam počkal na svého kamaráda. Když jsem vstoupil, náhle se objevil učitel a vyzval mě, abych šel k tabuli a vyřešil zadaný úkol. Řekl jsem mu, že to udělat nemůžu. Opáčil: „Proč ne?“
Odpověděl jsem: „Protože nepatřím mezi vaše žáky.“
Zareagoval: „To nevadí. Stejně jdi k tabuli.“
Řekl jsem: „Nemůžu.“
On se mě znovu zeptal: „A pročpak ne?“
Na chvíli jsem se odmlčel, protože mě tím trochu uvedl do rozpaků. Pak jsem mu odpověděl: „Protože patřím do zvláštní školy.“
Přistoupil ke mně a pronesl: „Tohle neříkej. Jaký na tebe mají názor ostatní, ještě nemusí představovat skutečnost.“
Byl to pro mne velmi osvobozující okamžik. Na jednu stranu jsem cítil ponížení, protože ostatní věděli, že chodím do zvláštní školy, ale na druhou stranu jsem se cítil vysvobozený, protože mi ten dobrý učitel ukázal, že nemusím žít v rámci názoru, který si na mě utvořil jiný člověk.