Lekcí o „vnitřní síle“ je moje malá dcera Sarah, která se narodila bez svalu na chodidle a musí nosit výztuhu. Jednoho krásného dne přišla domů s tím, že měli ve škole sportovní den a že se zúčastnila několika soutěží.

Hned jsem v mysli zapátral po vhodných slovech, která používají zkušení trenéři, když jejich hráči čelí prohře. Než jsem však stačil něco říct, Sarah se zářícími očky vyhrkla: „Tati, vyhrála jsem dva závody!“

Nemohl jsem tomu uvěřit! Pak Sarah dodala: „Víš, měla jsem výhodu.“

Ááá... no jasně. Jsou hodní, že jí dali náskok, pomyslel jsem si v duchu.

Tu Sarah dodala: „Nemysli si, že jsem měla třeba náskok, tati, to ne... mou výhodou bylo, že jsem se musela snažit o hodně víc než ostatní!“