Když byla Lucy Seeková malá, nenaučila se číst ani psát. Odborníci ji označili za zaostalou. V pubertě si vysloužila další označení – „těžko vychovatelná“ a poslali ji na dva roky do polepšovny.

Ironií je, že právě na tomto izolovaném místě bez lásky a podpory se Lucy zabrala do učení. Trávila jím až šestnáct hodin denně. Její tvrdá práce však měla brzy viditelné výsledky. Lucy složila maturitní zkoušku.

Když odešla z polepšovny, otěhotněla, aniž by byla vdaná. O dva roky ji u druhého těhotenství ranila mrtvice, v důsledku čehož ztratila paměť. Ta se jí sice časem vrátila, schopnost čtení a psaní však ne.

Lucyin otec jí v této těžké době pomohl znovu se naučit všechno, co uměla předtím. Měla neustále dinanční problémy. Aby vůbec vyšla, vzala si do péče sedm dětí. Při péči o ně dostudovala dálkově státní dvouletou vysokou školu. Poté úspěšně složila přijímací zkoušky na zdravotní školu, kde vystudovala medicínu.

Nikdo neví, co se lékařce Lucy Seekové honilo hlavou, když přebírala diplom. Jisté je, že díky své silné vůli, vytrvalosti a víře v sebe samu překonala tíživé okolnosti a dospěla ke svému vytouženému cíli.