Neřekli jsme mu... ... Dobré jitro! - citáty, příběhy, fotografie

Neřekli jsme mu...
Náš syn se narodil s vadou chodidel. Do jeho tří let absolvoval několik náročných operací a lékaři nám sdělili, že se to spraví, ale že Tomáš nikdy nebude běhat jako jiné děti. Skutečně, v šesti letech byste podle jeho chůze nepoznali, že má nějaký problém.

Když jsme se toulali po ZOO nebo jsme šli na celodenní výlet, někdy si stěžoval, že ho bolí nohy. Tak jsme vždy udělali přestávku a pak šli dál. Neřekli jsme mu, proč ho nohy bolí. A tak to nevěděl.

Děti v našem okolí samozřejmě při hraní běhaly a Tomáš se k nim přidával. Neřekli jsme mu, že pravděpodobně nikdy nebude běhat jako ony. A tak to nevěděl.

Když byl v sedmé třídě, přihlásil se do družstva, které běhalo dlouhé trasy. Pouze sedm členů z tohoto družstva se mohlo dostat na závody, na kterých by reprezentovali svou školu. Neřekli jsme mu, že se do týmu nemá šanci dostat, protože přes svůj veškerý trénink bude asi stále mezi posledními. A tak to nevěděl.

O pololetí, asi měsíc před závody, vyhlásili členy týmu. Tomáš byl šestý na seznamu! Díky každodennímu tvrdému tréninku, který si „naordinoval“ sám ještě kromě tréninku školního, se vypracoval na jednoho z nejlepších běžců své třídy. Neřekli jsme mu, že by neměl očekávat, že se do týmu dostane. A tak to nevěděl.

A tak to prostě dokázal.