Staří Asyřané byli válečníky jaksepatří. Porazili všechny své sousedy a kdo se jim postavil, s tím se nepárali. Určitě byly v životě hezčí zážitky, než se stát jejich válečným zajatcem. Pokud jste navíc byli významnou osobou, mohli jste počítat s tím, že pravděpodobně již nikdy nebudete muset k očnímu lékaři. Rozhodně ne bezbolestné vypichování kukadel byla totiž asyrská specialita pro nepřátelské prominenty. Nic k závidění...

Asyřany dávno zavál prach dějin, ale že bychom viděli o něco víc než jejich oslepení váleční zajatci, to tedy nevím. Sice nám dnes nikdo nevypichuje oči nějakým kůlem, ale jsou i jiné nástroje - televize, rozhlas a noviny. Výsledek je skoro stejný.

Pravda, je tu rozdíl. Váleční zajatci alespoň měli jistotu, že jsou skutečně slepí, my ani to. Nevěříte? Tak čtěte tisk, poslouchejte rozhlas, dívejte se na televizi a porovnávejte s tím, co vidíte sami. - Už taky chcete řvát „SVĚTLO...!!!?“ Jestli to pomůže - nevím.

Taky by nebylo špatné někde najít světlo, zvednout ho a svítit a svítit...

A někteří by po nás řvali: „ZHASNI...!!!“

Nebyla by to nádhera?

„SVĚTLO...!!!“

Třeba někdo někdy i uslyší...

bjt