Rozhodl jsem se, že se dám na lepší cestu a budu doma manželce pomáhat. Ne že bych to doposud nedělal, jen jsem si říkal, že to budu dělat dobrovolně. Když mě to napadlo poprvé, úplně jsem se lekl své ušlechtilosti a okamžitě jsem proto začal pátrat po jejích skrytých důvodech.

Nejprve jsem si definoval samotný pojem dobrovolného pomáhání. V mém chápání představoval ukládání talířů, hrnků a příborů do nově pořízené myčky na nádobí. Nic jiného se mi pod tento pojem zahrnout nedařilo. A tak jsem musel uznat, že důvodem pro moje jednání vůbec není ušlechtilost, ale moje nadšení pro nová technická zařízení, zejména zkoumání jejich možností a využití. Další důvod jsem ani při nejlepší snaze nenašel.

Uklidnilo mě to. Moje závěry svědčily o tom, že jsem se po letech manželství nezbláznil a že zůstávám sám sebou. Na druhou stranu se mi však chvilkové pomyšlení na to, že se stávám lepší tak zalíbilo, že jsem se rozhodl jednou opravdu vykonat něco, co normálně provádím pouze na příkaz a neochotně - vynést odpadky. Vybral jsem si k tomu čas, kdy manželka odešla dříve do práce, aby mohla být po návratu překvapena mojí snahou.

Po cestě do kanceláře jsem tedy v ruce třímal příslušný igelitový pytlík s nevábným obsahem, když v tom jsem si všimnul, že na chodbě u dveří leží ještě podobně vyhlížející igelitová taška, která v sobě ukrývá nějakou seschlou cibuli. Došlo mi, že žena zřejmě ráno dříve vstala a dělala pořádek v ledničce či špajzu a taška je výsledkem jejího snažení. Proto jsem ji přibral s sebou také a s pocitem dobře vykonané práce vysypal do kontejneru.

Celý den jsem se pak těšil na to, až mi zazvoní můj mobil a manželka mě pochválí. Kolem čtvrté odpoledne se tak opravdu stalo: „Prosím tě, nevíš, kde je ta igelitová taška s cibulovinami, co jsem koupila svojí mamince na zahrádku a nachystala si ji ráno na chodbu?“

bjt