Navečer šestého dne Stvoření svolal Bůh všechna zvířata, aby se společně shromáždila.
Zvířata tedy bez meškání předstoupila před svého Stvořitele.
Plazi, ptáci, tvorové mořští i pozemští – každé živé stvoření se sklonilo a vzdalo chválu Jeho majestátu.
Jen ovečka, přicházejíc k Božímu trůnu, smutně zůstala zticha.
"Copak ti schází?" otázal se Stvořitel, "Proč se neraduješ jako všichni ostatní?"
"Jak bych se mohla radovat?" posteskla si ovečka, "vždyť jsi mne stvořil úplně bezbrannou! Jak potom můžu chránit svůj život?"
Hospodin proto navrhl:
"Přála by sis tedy mohutné drápy medvěda?"
Ovečka zavrtěla hlavou.
"Tak třeba ostré zuby jako má lev?"
"Ne," odpověděla ovečka.
"Chtěla bych takové zbraně, které by mě ochránily, ale zároveň nikomu neublížily."
Stvořitel se zamyslel a řekl:
"Vidím, že chceš žít v míru a s láskou. Proto tvou žádost vyslyším.
Dám ti to, co tě zachrání ode všeho zlého."
A učinil ovečku pokornou, oddanou a trpělivou.