Na břehu moře pásl své stádo ovčák. Obdivně shlížel na hladinu, hladkou jako zrcadlo, na konejšivě klidnou hru vlnek a napadlo ho, že zanechá pastevectví a bude se věnovat námořnímu obchodu. Prodal své ovce, za utržené peníze nakoupil náklad datlí a vydal se na moře, vstříc vzdáleným přístavům.

Cestou se však zvedla mohutná bouře. Z velikého nebezpečí se ovčák zachránil jen díky tomu, že hodil náklad přes palubu a odlehčil tak lodi. Uniknuv jen taktak smrti, stal se zase pastýřem.

Zanedlouho spásaly jeho ovce trávu na mořském pobřeží. Okolo šel pocestný a obdivoval krásu a klid vody. Pastýř mu odvětil: „Ach ano, teď moře předstírá klid – asi má zase velkou chuť na datle.“