00.00
Dnes je pátek 29. března 2024,
svátek slaví Taťána.
Stránku si nyní můžete nově přepnout do nočního režimu!

Hospodin moudrostí založil zemi, nebesa upevnil rozumností, propastné tůně se jeho věděním rozpoltily a mraky vydaly krůpěje rosy. Můj synu, ať toto ti nesejde z očí. Zachovej si pohotovost a důvtip. To dá tvé duši život a milost tvému hrdlu.
(Bible - Přísloví 3,19-22)

Příroda neříká nikdy nic jiného než říká moudrost.
(Decimus Iunius Iuvenalis)

Hliněná nádoba

V Číně měl jeden nosič vody dvě velké hliněné nádoby. Visely na obou koncích klacku, který nosil na krku. V jedné byla prasklina, naproti tomu ta druhá byla dokonalá a vždy nesla plnou míru vody.
Na konci dlouhé cesty, která trvala od potoku až k domu, měla prasklá nádoba vodu už jen do polovičky. Dva celé roky to takto probíhalo: Nosič nosil domů každý den jen jednu a půl nádoby vody. Samozřejmě dokonalá nádoba byla pyšná na svůj výkon, vždyť přinesla pokaždé všechnu vodu.

Ale chudák prasklá nádoba se styděla za svoji nedokonalost a cítila se uboze. Po dvou letech soužení oslovila nosiče u potoka: - Stydím se, protože voda mi ukapává celou cestu domů. A nosič jí odpověděl: Všimla sis, že kytky rostou jen na tvé straně chodníku? To proto, že jsem vždy věděl o tvém nedostatku a na tuto stranu cesty jsem rozséval semena květin. To ty jsi je každý den zalévala, když jsme se vraceli domů. Dva roky sbírám krásné květiny, abych si ozdobil svůj stůl. Kdybys nebyla taková, jaká jsi, tato krása by nemohla rozzářit můj domov.

Všichni máme své osobité chyby. Všichni jsme prasklé hliněné nádoby. Ale tyto praskliny a chyby, které jsou v každém z nás, dělají náš život zajímavým a vzácným. Jen každého musíme přijmout takového, jaký je, a uvidět v něm to dobré.

Načítám kalendář