Semeno v dobré zemi jsou ti, kteří uslyší slovo, zachovávají je v dobrém a upřímném srdci a s vytrvalostí přinášejí úrodu.
(Bible - Lukáš 8,15)
Kdo pořádně neví, co chce, velmi snadno končí tam, kde nechce.
(B. Ferrero)
Vydržet!
Jeden mladý muž nebyl spokojen s výsledky své práce. A tak aby ho povzbudil, vyprávěl mu mistr následující příběh:
Kdysi dávno opakovali učitelé žákovi pravidlo. Kdo hledá – najde, kdo klepe – tomu bude otevřeno. Tak dlouho mu to připomínali, až si student vzal do hlavy, že vyzkouší, co je na tom pravdy. Šel na královský zámek a hned si řekl o ruku princezny. Protože král byl dobrý panovník, nedal ho uvěznit pro urážku majestátu, ale uložil mu úkol. Když ho splní, dostane princeznu za ženu.
„Přines prsten, který jí spadl do vody, když si nedávno vyjela v loďce po řece!“
Chlapec se pustil do díla. Vzal si svůj kalíšek na pití a začal přelévat vodu z řeky. Pracoval dlouho a neúnavně plných 70 dní. Ale úspěch se nedostavil.
Ryby v řece však mezitím svolaly poradu.
„Co chce ten člověk?“ ptala se nejstarší ryba.
„Prsten, který leží na dně řeky.“
„Tak mu jej musíme dát,“ radila tato ryba.
„Má pevný úmysl a neochvějnou vůli. Nejspíš vylije všechnu vodu z řeky, než aby upustil od předsevzetí.“
A protože se ryby obávaly, že skončí na suchu, hodily chlapci prsten do kalíšku. Brzy se slavila královská svatba. A panovník? Ten velmi obdivoval vytrvalost a sveřepost svého zetě.
„Tak vidíš, kdo hodně chce, ten hodně dokáže,“ zakončil mistr své vyprávění.
Kdysi dávno opakovali učitelé žákovi pravidlo. Kdo hledá – najde, kdo klepe – tomu bude otevřeno. Tak dlouho mu to připomínali, až si student vzal do hlavy, že vyzkouší, co je na tom pravdy. Šel na královský zámek a hned si řekl o ruku princezny. Protože král byl dobrý panovník, nedal ho uvěznit pro urážku majestátu, ale uložil mu úkol. Když ho splní, dostane princeznu za ženu.
„Přines prsten, který jí spadl do vody, když si nedávno vyjela v loďce po řece!“
Chlapec se pustil do díla. Vzal si svůj kalíšek na pití a začal přelévat vodu z řeky. Pracoval dlouho a neúnavně plných 70 dní. Ale úspěch se nedostavil.
Ryby v řece však mezitím svolaly poradu.
„Co chce ten člověk?“ ptala se nejstarší ryba.
„Prsten, který leží na dně řeky.“
„Tak mu jej musíme dát,“ radila tato ryba.
„Má pevný úmysl a neochvějnou vůli. Nejspíš vylije všechnu vodu z řeky, než aby upustil od předsevzetí.“
A protože se ryby obávaly, že skončí na suchu, hodily chlapci prsten do kalíšku. Brzy se slavila královská svatba. A panovník? Ten velmi obdivoval vytrvalost a sveřepost svého zetě.
„Tak vidíš, kdo hodně chce, ten hodně dokáže,“ zakončil mistr své vyprávění.