Ježíš obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagógách, kázal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu. Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře. Tehdy řekl svým učedníkům: 'Žeň je velká, dělníků málo. Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň!
(Bible - Matouš 9, 35-38)
Čím větší neštěstí, tím rychleji musíme pohnout rukama, nikoli ústy.
(R. Huchová)
Je nám špatně?
Na chodbě zdravotnického zařízení sedí řada pacientů.
Pokud už splnili všechny náležitosti k poskytované zdravotní péči, odevzdali doporučení k odbornému vyšetření, pak jen tiše sedí na lavicích před dveřmi tří ambulancí. Mlčí. Jen sem tam někdo špitne něco o pracovním tempu sloužících lékařů a pohledem upřeným na hodinky se ubezpečí, že oběd ještě nenastal.
Najednou se otevřou dveře a z ulice do chodby vejde starší pán a paní. Všem přítomným je zřejmé, že se něco vážného stalo. Muž ženu podpírá, táhne, povzbuzuje… Oči sedících nemocných sledují ten „zápas“ a rychle uvolňují místo na lavicích. Už je slyšet zvonek.
„Sestři, manželce se udělalo nějak špatně, právě když jsme byli…,“ říká zadýchaný pán a hned doplňuje: „Má nemocné srdce.“
Sestra se zachmuřeně rozhlédne a pak vychrlí.
„Podívejte se, milý pane, tady je všem špatně!“ Prásk. Dveře se zavřely.
Muž to nevzdává. Zatímco „zdraví“ pacienti bojují s zemskou přitažlivostí (silně působící na jeho ženu), on utíká dál chodbou a přivádí lékařku z 1. patra.
„Tak teď se nám opravdu všem udělalo špatně,“ promluví za všechny do ticha chodby jeden hlas. U dveří se zvedne mladá světlovláska a rukou hledá tlačítko.
Už je zase slyšet zvonek.
zmj