Díky svým obchodním schopnostem získal jeden muž velké bohatství. Nezapomněl však na roky, kdy se mu tak nedařilo, a začal podporovat chudé. Mnozí z nich byli na to pyšní, že jsou jeho přátelé, že jim poskytuje pomoc, a ve svém okolí se tím i chlubili.

Neštěstí však nechodí po horách, ale po lidech. V jedné bouři přišel muž o své nejlepší lodě s celým majetkem, stal se znovu chudým a všude se mluvilo o jeho ztraceném štěstí. I přátelé z doby jeho slávy ho opustili.

Brzy se však poměry změnily. Muž získal odškodnění v určitém procesu proti státu a finanční prostředky v jeho pokladně výrazně vzrostly. Když jednoho dne stál u okna svého krásného domu, uviděl skupinku přátel, kteří ho chtěli po delší době navštívit.

„Rychle, rychle,“ volal na své sloužící, „postavte na stůl truhlu se zlatem!“

„Co to má znamenat?“ ptali se přátelé, když vstoupili dovnitř a uviděli truhlu vystavenou na odiv.

„To znamená, že jste nepřišli navštívit mě, ale mé peníze,“ odpověděl bohatý muž.