Pane, Ty víš lépe než já, že stárnu a že jednoho dne budu stará.
Chraň mne, prosím, před tím hrozným zvykem myslet si, že vždy musím ke všemu říci své.
Osvoboď mne od chtivosti řídit záležitosti druhých.
Dej, abych byla ohleduplná, ne zatvrzelá; užitečná, ne však panovačná.
S velkou zásobou mých zkušeností se mi zdá, že je škoda, to vše nevyužít.
Ty však, Pane, víš, že přece nechci ztratit všechny své přátele.
Zbav mou mysl nekonečného líčení podrobností, dej mi schopnost dostat se k věci.
Dej pečeť mým rtům, ať nemluví o mých strastech a bolestech.
Těch je čím dál tím víc a s přibývajícími léty láska člověka k naříkání roste.
Neodvažuji se prosit o to, abych dovedla ocenit vyprávění druhých. Prosím jen o trpělivost, abych je dokázala alespoň vyslechnout.
Neodvažuji se prosit o zlepšení své paměti, prosím spíše o pokoru a ubývání sebejisté neomylnosti, když má paměť nesouhlasí s pamětí druhých.
Nauč mne umět přiznávat, že se občas mohu mýlit.
Dej, ať jsem alespoň milá; svatá být nechci, s některými takovými se těžko žije.
Ale zahořklá stará osoba, to je zase dílo samého ďábla.
Dej mi schopnost vidět dobré věci na nečekaných místech a talent u nečekaných lidí.
A Pane, dej mi tu milost, abych jim to dovedla přiznat.