00.00
Dnes je pátek 29. března 2024,
svátek slaví Taťána.
Stránku si nyní můžete nově přepnout do nočního režimu!

Hospodina miluji; on slyší můj hlas, moje prosby, sklonil ke mně ucho. Po všechny své dny chci k němu volat.
(Bible - Žalm 116,1.2)

Modlitby nemění svět. Modlitby však mění lidi a lidé mění svět.
(A. Schweitzer)

Můj čas se zastavil


Když zaspíte, stěží můžete být v práci včas. A tak jsem dnes ráno opravdu pospíchal. Rychle se obléknout, napít studeného čaje, doběhnout k autu a nastartovat. Ale stop! Každé ráno se modlím a dnes...? Nějak mi na to v tom shonu nezbyl čas. Nechal jsem proto běžet motor, sklopil oči a za volantem tiše vyslal bleskovou modlitbu:

„Pane, prosím, ochraňuj mne…, pomoz mi…, veď mne…, buď s mojí rodinou. Amen.“

A už jsem uháněl směrem k nedalekému městu, kde pracuji jako lékař.

Dnes byl na operačním programu opravdu těžký případ. Třináctiletá sympatická dívka – jediné dítě svých rodičů – s diagnózou nádoru v oblasti několika obratlů krční páteře s těžkým útlakem krční míchy. Podle předběžných úvah a odhadů zřejmě nezhoubný nádor. Nicméně jeho umístění samo o sobě představuje obrovské riziko ochrnutí a těžkých doživotních následků. Celý den jsem strávil na operačním sále. Zatímco můj kolega opatrně s pomocí mikroskopu odstraňoval nádor kousek po kousku, a uvolňoval tak krční míchu s odstupujícími nervovými kořeny, můj čas se zastavil. Ranní spěch byl ten tam. Moje problémy byly v porovnání s tím, o co šlo pod našima rukama, ničím. Část nádoru utlačující míchu se podařilo úspěšně odstranit, ale předoperační odhady o nezhoubnosti tumoru se nepotvrdily. Jedná se o zhoubný nádor. Jakoby špatné umístění nestačilo, přidala se i špatná prognóza...

Tvář té dívky jsem si dnes „odnesl“ domů. Nyní sedím na své posteli, vedle spí naše malá dcerka a já se opět modlím. Jediné, co se mi pod dojmem celého dne dere z duše, je: „Prosím, Pane Ježíši, přijď už brzy…“

Pár okamžiků stačí k tomu, abych si uvědomil, o co v životě jde a za co má smysl se opravdu modlit.

mmk

Načítám kalendář