Po levé ruce malý propanbutanový vařič, za sebou poličky se základními potravinami, po pravé ruce telefon a dálkové ovládání televizoru. Ona sama na polohovacím lůžku s ochrnutou většinou těla po dvou špatně vyléčených úrazech páteře. Už dvacet pět let.

Manžela jí před třemi lety zabil elektrický proud, děti bydlí ve městě, ale bydlet k nim jít nechce. Nerada prý je na obtíž. A tak bydlí v malém domečku na konci vesnice. Nakupovat jí chodí sociální pracovnice a syn, který to má nejblíže.

Člověk by v lepším případě čekal fůru stýskání, výčitek, lamentování. V horším případě depresi a rezignaci. Tím spíš, že za její současný stav nesou velkou odpovědnost lékaři. Namísto toho je to dáma s velkou chutí k životu.

Háčkuje ponožky, které rozdává. Nemusela by, ale chce být užitečná.

Háček si k pravé, napůl ochrnuté ruce připevňuje gumičkou.

Zítra zase vyjde sluníčko.

bjt