V oblasti na jih od Sahary bylo toho roku velké sucho. Tráva vadla, zvířata se jen s velkou námahou pohybovala vyprahlou krajinou a všude kolem bylo znát, jak hodně tu chybí voda. Po krátkém čase pak vyschly prameny i řeky, a tak nejenom zvířata, ale i vzrostlé stromy a křoviska hleděly vstříc svému konci.

Jen jedna květinka přežívala. Rostla totiž v blízkosti malého pramínku.

„Proč se tak namáhám kvůli jedné květině, když kolem nás je stejně všechno suché?“ zoufal si nešťastný pramínek.

„Nikdo od tebe neočekává, že dáš vodu celé poušti, aby se zazelenala,“ sehnul se k němu starý umírající strom. „Ty máš za úkol darovat život jedné jediné květině. Nic víc,“ zašeptal.