Účastnil jsem se krásné oslavy narozenin. A nešlo jen o množství nejrůznějších dortů, zákusků, chlebíčků a chipsů. Oslava byla krásná především kvůli atmosféře, která se tam po čase vytvořila.
Bylo mi tak fajn, že jsem se večer vracel domů jako znovuzrozený, k tomu všemu ještě vybaven pořádnou výslužkou.
Na dobrou noc jsem ještě pojedl dva zákusky, kousek dortu a spokojeně se odebral do postele.
Ve dvě hodiny ráno mě vzbudila příšerná bolest vpravo od žaludku, která hodinu od hodiny sílila. Prostě žlučníkový záchvat jako když vyšije.
Usnul jsem až kolem půl sedmé ráno, když se mi bolest podařilo dostat do rozumných mezí střídavým přikládáním kapesníku namočeného do ledové vody a teplého polštáře.
Jenže v sedm jsem už musel vstát, sednout do auta a polomrtvý řídit skoro sto kilometrů na jakousi poradu.
Dobrý pocit z oslavy narozenin byl pryč. Napadlo mne, že kdybych raději jedl doma chleba s máslem, mohl jsem si ušetřit spoustu utrpení.
Je to holt dilema. Zaměřit se na své zdraví a obětovat vztahy a nebo si pro krásné vztahy to zdraví zničit?
Namítnete, že nejlepší by bylo nepřecpávat se při rozvíjení přátelství zákusky?
A kdo se vás o taková moudra prosí?

bjt