je jako věnování napsáno na prvním listu knížky, jejíž podtitul zní „kniha o hledání jistot v nejistém světě“. Zpozorněl jsem. Co je dneska jisté? Snad jen to, že moc přesvědčené o svých jistotách bývají většinou nejisté osobnosti. S předsevzetím: „přemýšlet budu určitě, se souhlasením to bude horší“, jsem se začetl.

Naše doba je prostě jiná. Abychom byli patřičně „in“, tak i když s nějakou pravdou souhlasíme, považujeme za společensky neúnosné říct – ano, tak to je, tak to vidím také. Nemůžeme tak učinit, v lepších kruzích je totiž slovo pravda považováno za slovo neslušné. Současný bontón vyznává nadhled, kritiku a povznesený úsměv.

Sorry, nemůžu sloužit.

Je to nerozumné?

bjt