Můj strýc často vypráví mnoho zajímavých a úsměvných příběhů a já se rád stávám jeho dobrým posluchačem – obzvlášť, když hovoří o tom, jaké to bylo, když moje babička poprvé přivedla dědečka k nim domů.

Babiččina maminka se jich pořád na něco vyptávala a dva menší bratři je zase ustavičně špehovali. – Jaký typ člověka asi dědeček je? – To byla jedna z otázek, kterou maminka položila.

„Nekouřím, nepiji a nemám rád celer,“ odpověděl pohotově děda.

Léta plynula, starý muž se v mnoha věcech změnil, ale ne v těch nejpodstatnějších. Stále nekouří, nepije – jen ten celer čas od času sní.

Doufám, že se zachovám v životě podobně – změním názor v tom nepodstatném, jako například v konzumaci celeru, ale v životně důležitých věcech zůstanu pevný a neoblomný.