Ten den se u slavnostního oběda sešla téměř celá rodina. Chyběl pouze jeden ze dvou synů (plnil své pracovní povinnosti), a tak příjemnou rodinnou atmosféru přišla podpořit jen jeho manželka s malou dcerkou. Vůně připravovaných jídel se za chvíli šířila po celém domě a děda – vrchní šéfkuchař – byl náramně spokojen. Dnes se to povedlo! Určitě si všichni pochutnají!

„Pojďme, pojďme ke stolu!“ pobízí své nejbližší.

„Mami, ještě pomodlit a poděkovat,“ říká najednou malá Kačka a dívá se na dospělé.

„Ale mně děkujte, já jsem vařil,“ ozve se okamžitě děda.

„No, to já vím, že nám to Pán Bůh neuvařil, že jsi to udělal ty,“ pokračuje malá školačka, „ale všechno ostatní máme od Pána Boha, a tak mu za to musíme poděkovat.“

To nedočkavé konzumenty kvalitního nedělního oběda zaskočilo. K radosti malé Kačky však babička tiše sklonila hlavu a poděkovala za dary. Když zaznělo společné ‘amen’ všech přítomných, malá vnučka se usmívala. Tak je to správné.

Možná, že i dnes budeš pokládat někoho za ‘malého’ a on zatím může mnoho ‘velkého’ vykonat.

vvt