„Kdo svůj talent a schopnosti neužívá, je stejný jako muž, který ukryl ve své zahradě velký poklad,“ řekl jednoho dne mistr svým žákům.

Každý pátek ho vykopal, ruce ponořil do zlata a celé hodiny si ho prohlížel ve světle lampy. Zloděj, který muže pozoroval, vyloupil jednoho dne jeho úkryt a zmizel se zlatem i šperky.

„Kde jsou mé zlaťáčky?“ naříkal následující pátek lakomec nad prázdnou dírou. Křičel a nadával tak hlasitě, že přiběhli okolní sousedé a ptali se na příčinu takového nářku. Když se dověděli o tajném bohatství, zeptali se:

„A to jsi ze svého pokladu nepotřeboval nic pro svou denní potřebu?“

„Ne, ne, já bych své zlaťáky za nic nevyměnil. Jen v pátek večer jsem tajně přišel, abych se na ně mohl dívat.“

„Pokud jsi svůj poklad dosud nepotřeboval,“ namítl jeden soused, „můžeš sem každý týden zase přijít a prohlížet si prázdnou díru...“