Jistý bohatý muž jednou pozval svého kazatele na večeři. Po dobrém jídle ho zavedl na místo, odkud bylo vidět do širokého okolí a ukázal mu nedaleké vysoké naftové věže.

„Před 25 lety jsem neměl nic. Teď – kam se podíváš – je všechno moje.“ Díval se na úrodná pole před sebou, na vzdálená stáda dobytka východním směrem, na krásný vzrostlý les směrem na západ a s hrdostí znovu prohlásil:

„I to je moje.“

Pak se trochu odmlčel. Čekal, že mu kazatel projeví svůj obdiv a pochválí ho za úspěchy v podnikání. Ten mu však položil ruku na rameno, ukázal směrem k nebi a zeptal se:

„Příteli, a co ti patří tímto směrem?“

Muž svěsil hlavu a zahanbeně přiznal:

„Na to jsem nikdy nemyslel.“

I když byl úspěšný ve své práci, zapomněl se připravit na věčnost.