Když se ženy mezi sebou baví, většinou skončí debata u vaření. Tak jsem se dostala i k tomuto příběhu.

Jana se vdala a do té doby neměla vůbec zájem o vaření. Pak ji ale tvrdá realita donutila pochopit, že maminka už jí nic nepřipraví a manžel chce prostě jíst. Začala tedy číst v kuchařce a při pohledu na obrázek talíře se svíčkovou bylo rozhodnuto. Jenže ke svíčkové patří knedlík a nejlepší je ten houskový domácí.

Jana zavolala pro jistotu mamince, ta jí všechno poradila a vaření mohlo začít. Maso i omáčka vypadalo celkem dobře, vonělo to i chuťově se to Janě zdálo dobré. Ale ten knedlík! Všechno udělala, jak vyslechla od maminky. Těsto se jí povedlo, jenže nezkušená kuchařinka místo dvou knedlíků udělala ze všeho jen jeden. Ona totiž nevěděla, že těsto musí rozdělit a vypracovat do dvou šišek. Neřešila to. Vyválela bochník, dala ho do hrnce a ten při vaření zvětšil svůj objem takovým způsobem, že nešel vyndat. Jana se však nevzdala, milý knedlík obřízla dokola, nakrájela na pláty a ty ještě překrojila na tři díly. Když pak svíčkovou předložila manželovi, koukal a překvapeně se ptal, proč ty knedlíky mají tak divný tvar. Odpověděla mu, ať to radši nechce vědět.

Dneska Jana vaří výborně a s manželem se téhle kuchařské prvotině smějí. A já dodávám, že žádný učený z nebe nespadl.

www.tramvaj.cz