Wilma neměla dobrý start do života. Dětská obrna jí pokřivila levou nohu, a tak musela chodit s berlemi. Po těžkých sedmi letech léčení mohla konečně chodit bez opory. Když jí bylo 12 roků, zkoušela hrát v basketbalovém družstvu, ale moc se jí nedařilo. Rozhodla se však, že se nevzdá. Každý den trénovala s kamarádkou a dvěma chlapci, až se po roce opět stala členkou družstva. Školní trenér, který Wilmu při hře pozoroval, jí navrhl, že by ji rád trénoval jako běžkyni.

Když jí bylo 14 roků, předběhla nejrychlejší sprintéry Spojených států. V roce 1956 se Wilma stala členkou olympijského týmu, ale na samotných hrách úspěšná nebyla. Toto trpké zklamání ji motivovalo k tomu, aby byla na sebe ještě přísnější a víc trénovala.

Výsledek? Na olympijských hrách v Římě v roce 1960 získala Wilma Rudolphová tři zlaté medaile, což se žádné ženě před ní nikdy nepodařilo.