Vyrůstal jsem v době, které se říkalo reálný socialismus. A babička mi tehdy coby dítěti říkávala pokaždé, co jsem vyslechl nějaký rodinný komentář politické situace: „Ne abys někde mluvil, co se povídalo doma, nedostal by ses na školu.“ Poslechl jsem, ale už tenkrát mě to štvalo. A to jsem ještě ani nevěděl, že se tomu říká autocenzura.

Autocenzura mě štve pořád. A štve mě přesto, že si ji teď už ordinuju sám, protože:
- co by na to řekly děti
- co by na to řekli příbuzní
- co by na to řekli lidi
kdybych pro změnu já řekl, či v horším případě napsal, věci bez obalu, tak jak je cítím, vidím a vnímám.

Samozřejmě, i jinotaje, paralely a náznaky jsou elegantní, navíc tříbí myšlení moje i druhých. Nepochopí je sice skoro nikdo, ale šanci má.

Jistě, jsou vynuceny obavami, ale je to pořád lepší než úplně mlčet.

bejt.blogspot.com