Pro stébla trávy,
na kterých
stojí lidská noha,
není snadné žít.
I pod mými chodidly
denně sténají stébla –
lidé se zraněným srdcem,
lidé tvrdě probuzení ze svých snů,
lidé, kteří před lety odhodili kompas
a ztratili směr.
A já tu stojím
a nevnímám jejich bolest.
Jsem již dlouho
pouhým primátem
hájícím svá práva
a privilegia.
Stojím na tom trávníku
a gritexové pohory
mě dokonale izolují
od té nepohody
pode mnou.

Petr Škrla