Jsme-li pyšní, je naše proměna možná jen tehdy, když se začneme zabývat svým nitrem a svými pocity. Jenom osvobození vlastního srdce od rozpolcení, do nějž ho vehnala pýcha, nám může pomoci. Následkem pýchy bývá i strach, který nás může ochromit, trápit a všude pronásledovat.
Pyšní lidé mají strach, že udělají chybu, že se zesměšní. Bojí se, aniž jsou ochotni si to přiznat, že by se mohla projevit jejich nedokonalost. Cesta ke štěstí tedy směřuje přes odpoutání se od svých starostí k zájmu o druhé lidi.

Není můj strach, aby neutrpěla moje důstojnost nebo abych se dokonce nezesměšnil, projevem pýchy?


(Vlídná povzbuzení na každý den, Portál 2002)