Pokora většinou znamenala brzdu zpupnosti a nekonečné lidské žádostivosti. Člověk vždycky předstihoval své dobré skutky nově vymyšlenými choutkami. Byl tak posedlý radovánkami, že si zničil polovinu svých radostí. Tím, že chtěl stále jen ustavičnou rozkoš, ztratil tu hlavní; neboť jediná, opravdová rozkoš je v překvapení. Bez pokory se nelze z ničeho radovat – dokonce ani z pýchy ne.

(Moudrost a vtip G. K. Chestertona, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2006)