Dobré Jitro

dobrejitro.cz

Všecko, co je tam psáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z trpělivosti a z povzbuzení, které nám dává Písmo, čerpali naději.Bible - Římanům 15,4

Potěšení je pramenem životní síly.Aristoteles

čtvrtek 3 duben 2008

Svátek: Ivana

předchozí další
Zobrazit kalendář
dobrejitro.cz

Autor: Dobrejitro

Zobrazit

Stěhovaví ptáci

(pokračování z minulého dne)
Vedoucí hejna vydržel rozrážet vzduch pro ostatní jen několik minut a pak se muselo střídat. Ti starší, kteří to už několikrát prožili, při každém poryvu větru volali: Vydržte ještě! Naše louka už určitě kvete! Věděli totiž, že přeletět oceán vyžaduje velkou sílu, ale pokud není víra v rozkvetlé louky, nemá smysl to ani zkoušet. Hejno se vždy ještě více sevřelo a postupovali vpřed společnými silami. Peříčko se jako obvykle vezl uprostřed hejna a z dlouhé chvíle pozoroval hladinu oceánu, zda neuvidí třeba delfína. Po pravdě řečeno, trochu se nudil. Byl silák a ještě využíval ochranu ostatních.
Když na něj přišla řada, aby vedl hejno, myslel si, že to lehce zvládne. Ale srazil jej první poryv větru a on začal klesat k hladině oceánu. Jakmile se dostal z dosahu hejna, nepomohla mu ani jeho silná křídla. Snažil se, ale vítr byl velmi silný a síly mu rychle ubývaly.
Teď poprvé poznal, co je to bezmoc. Nemohl už spoléhat jen na sebe. Hejno sice hodně zpomalilo rychlost a všichni na něj volali, ale vrátit se pro něj nemohli. Znamenalo by to ohrožení všech. Už se zdálo, že si Peříčko namočí křídla ve slané vodě a bude to jeho konec. Měl sice ještě sílu, ale ztratil směr. Vtom uslyšel z hejna hlas svého učitele zpěvu: Mysli na tu louku! Už kvete! Rozhodni se celým srdcem tam doletět! Jinak to nezvládneš! Po pravdě řečeno, Peříčkovi už nic jiného nezbývalo. Představil si, jak hejno už dosedá na rozkvetlou louku, a zabral křídly. Začala ho nést pro něj dosud neznámá síla a zařadil se zase mezi ostatní. Příštího večera všichni dosedli na louku.
Skutečně už kvetla a vůně květů byla nádherná. Ptáci si lehli na záda, sušili křídla a pozorovali beránky plující na obloze. Peříčko vyhledal svého učitele ptačího zpěvu. Chtěl něco říci, aby mu poděkoval, ale nedokázal ani pípnout. Pan učitel se na něj moudře podíval a řekl: „Nemusíš nic říkat. Rozhodl ses dobře. Teď už budeš umět povzbuzovat ostatní. To je důležitější než silná křídla.“

Vlastimil Trávník