Pak je zavedl do svého domu, pozval je ke stolu a s celou rodinou se radoval, že uvěřili v Boha.
(Bible - Skutky apoštolů 16,34)
Zdárná rodina je ten nejkrásnější dar Boží. Já bych ji přirovnala k naladěné lyře: každá struna jiný tón, a přece vspolku nejčistší souhlas.
(B. Němcová)
Každý večer
Mezi nejživější vzpomínky mého dětství patří vzpomínka, jak se otec v půl sedmé večer vracíval z práce. Já a můj bratr jsme ho slyšeli, jak schválně stále silněji a silněji zvoní. Mačkal na zvonek tak dlouho, dokud mu jeden z nás neotevřel dveře.
Obvykle jsme byli v kuchyni, dělali jsme si úkoly nebo jsme se dívali na televizi. Radostně jsme vyskočili, když jsme uslyšeli to důvěrné známé zvonění.
Utíkali jsme dolů po schodech, dveře jsme otevírali dokořán a otec nám hned říkal: „Jak to, že vám to trvalo tak dlouho?“
Ta chvíle, když se otec vracíval domů, byla nejhezčí z celého dne.
Je ještě jedna vzpomínka, která mě bude navždy provázet. Týká se toho, co bylo pro otce každodenním rituálem – večeře.
Všichni jsme společně usedli ke stolu, on položil dlaň na maminčinu ruku a řekl: „Jestlipak vy dva víte, že máte tu nejneobyčejnější maminku na světě?“
Byla to věta, kterou s láskou opakoval každý večer.
Rituály jsou cvičením srdce.
(Pohlazení pro duši, Portál 2006)