Byla kdysi jedna šťastná a spokojená rodina, která žila v malém domě na předměstí. Jednoho večera seděli všichni u stolu, když uslyšeli klepání na dveře. Otec se zvedl a šel otevřít.
Za dveřmi stál stařec v otrhaném kabátě bez knoflíků a v rozervaných kalhotách. Nesl košík plný zeleniny. Ptal se, jestli si rodina nechce něco koupit. Koupili hned, protože si přáli, aby už odešel. Za několik dní přišel stařec se zeleninou znovu a pak zase.
Jak ubíhal čas, stařec a rodina se spřátelili. Muž přinášel zeleninu každý týden. Zjistili, že trpí šedým zákalem a že je skoro slepý. Ale byl tak milý, že pokaždé čekali na jeho návštěvu a vážili si jeho společnosti.
Jednoho dne, zatimco jim předával zeleninu, řekl: „Včera jsem dostal velký dar! Před svým domem jsem našel koš s oblečením, které tam pro mě někdo nechal.“ Protože všichni věděli, jak šaty potřebuje, zaradovali se: „Zázrak, to je opravdu zázrak!“ A slepý stařec odpověděl: „Ale nejzázračnější je, že jsem našel rodinu, která ty šaty opravdu potřebuje.“

(Pohlazení pro duši, Portál 2006)