Země vydala své plody, Bůh nám žehná, Bůh náš.
(Bible - Žalm 67,7)
Víc než každou jinou věc miluj ticho; přináší ti ovoce, které jazyk není schopen popsat.
(Izák z Ninive)
Za městem kráčím v tichu stromů
Za městem kráčím v tichu stromů
pěšinou úzkou pod strání,
jdu údolím, kde v lesních tůních
se hbité ryby prohání.
Aleje kaštanů i starých dubů
se v hladině již shlíží celý věk,
za zády město zůstalo mi
a s ním i hluk i shon i spěch.
Jdu ztichlou přírodou, jež dala svoje plody,
spadané lupení zaválo pěšinu,
zlátnoucí stromy kol i rudé jeřabiny
ty patří nastálo ke krásám podzimu.
Do ticha zaznívá zpěv ptačí vzdálený,
koruny jasanů se větrem rozezní,
na bodlák u cesty znaveně usedá
hmyz chladem malátný i motýl poslední.
František Bukvaj, Vyznání Vysočině