Primář rozhodl, že musím být
přeložen na infekční.
Konečně sám.
I když jsem izolován
od chrápajících pacientů,
těžce se mi usíná.
Možná pach levného
dezinfekčního roztoku.
Opravdu nevím.
Nemám s kým mluvit,
na co se dívat.
I ta sestřička,
jako by se bála,
že úsměv či vlídné slovo
ji může smrtelně ohrozit.
Dostávám jídlo,
a přece hladovím.
Dostávám léky,
a přece necítím léčivý dotek ruky.
Přesto, že teplotní křivka stoupá,
mou duší proniká mrazivý chlad...
Kdo mi pomůže?

Petr Škrla