Rozmnožování vačnatců není primitivní. Mladí vačnatci dostávají tu nejlepší ochranu, přičemž jejich rodič není natolik omezen, nakolik jsou omezeni placentálové, kteří musí plod donosit. Vačnatci jsou tedy reprodukčně mnohem pružnější a dokáží se s extrémy svého prostředí vypořádat mnohem snáze. Stává se například, že samice vychovává současně dvě mláďata a o každé se stará podle toho, co právě potřebuje. (Každé z nich dostává mléko jiného složení ze dvou různých žláz téže samice.) Tuto situaci bychom měli považovat za adaptaci, nikoli za primitivní stav, zvláště s ohledem na to, že v podmínkách výrazného tlaku prostředí může být vývoj mláděte dokonce pozastaven. Navíc, proč by mělo být vstřikování mléka (jako v případě vačnatců) považováno za primitivní a sání mléka (jako v případě placentálů) naopak za vývojově pokročilé? Nejsou oba mechanismy jen opačnými stránkami téže mince?
Zvláštní problémy, které před vědce staví ostrovy izolované po potopě, vedly k novým typologiím organismů. Místo toho, aby se v nich odrážely primitivní podmínky, se na nich může odrážet úžasná schopnost organismů přizpůsobovat se a vrozená kapacita genomu k vytváření variací, když jsou zapotřebí.
Najdou se oblasti, kde nám nedostatek znalostí bude muset nahradit víra, ale totéž platí i o evolučním modelu. Obě dvě hypotézy v konečném důsledku vyžadují jistou dávku víry. Otázka, kterou si musí každý z nás položit, tedy zní: která hypotéza si žádá více víry?

(Genesis konflikt, Maranatha o.s., 2008)