(pokračování z minulého dne)

Ovšem za měsíc už Linda opět zachmuřeně konstatovala, že má s babičkou problém: „Představ si, že ona ten mixér dala bráchovi. To je přece hrozně nezdvořilý, ne?“ Nevěděla jsem, jestli Linda exploduje v hněvu nebo zda se rozpláče. Vypadalo to spíše na to druhé. Chtěla jsem svou přítelkyni nějak utěšit, ale nevěděla jsem, co bych tak mohla říci. Něco mne však přece napadlo: „Tys jí ten mixér dala, že? Není už tedy tvůj. Je babiččin.“ „Ano,“ tiše hlesla Linda. „Jestli je její, tak si s ním může dělat, co chce. Může ho hodit z okna, může ho strčit do hlubin kuchyňské linky nebo ho darovat někomu jinému. A tobě po tom už vůbec nic není.“
Trochu jsem se obávala Lindiny reakce, ale ona mne správně pochopila. S úlevou se totiž rozesmála.

(O darech s Hanou Pinknerovou, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2008)