Pohled na zasněženou tichou zahrádku byl černobílý a smutný.
Ticho a pusto.
A tak jsme tam na bezpečnou větev pověsili krmítko, nasypali do něj slunečnicová semínka a vedle uvázali tukovou kouli.
Netrvalo ani den a zahrádka se proměnila v slet ptáčků. Sýkorky, brhlíci, strakapoud, čížci...
Nechápu, že v té osamělé zahrádce to naše krmítko našli.
A tak jim denně přidávám potravu a oni nám dopřávají krásnou podívanou na jejich hašteření.
Vyplácí se udělat první krok, vyplácí se udělat vstřícné gesto... A to nejen vůči ptáčkům...

H.M.