„Není člověk bez chyby,“ říkáme. Nejsme bez nich my sami a mají je i ti, které milujeme a kteří s námi žijí pod jednou střechou. Vidíme chyby na druhých a máme pro ně často chvíle rozladění, odcizení, chladu. Chceme bránit zlému a prosazovat dobré, ale užíváme někdy nesprávných metod a prostředků. Jsme více zaměřeni na to zlé, které chceme odstranit, než na dobré, které chceme uskutečnit. Tajíme v sobě a živíme například nespokojenost s určitým chováním člověka. Neodhodláme se mu to říct v klidu a zavčas a pak ve chvíli „nervové nevolnosti“ vybuchneme, ztratíme nad sebou vládu, nejdeme daleko pro slova, zraňujeme a ocitáme se na půdě toho zla, kterému jsme chtěli bránit.
Kritika špatného je dobrá a nutná. Ale vytrvalá práce v dobrém je víc...

Bedřich Jerie, I slovo je čin