Byl chytrý, zručný, zodpovědný. Jen s lidmi to jaksi neuměl. Pouze dělal svou práci. Na nějaké povídání s pacienty neměl čas. Když ale šlo do tuhého, byl to on, koho si ostatní kolegové volali na pomoc. A pacient na operačním sále vůbec netušil, že za úspěchem operace stojí ten namračený a nevrlý chirurg.

Jak snadno někoho odsoudíme dřív, než ho opravdu poznáme! I u našeho chirurga pacienti neměli ponětí, s jakou zodpovědností přistupuje ke své práci, že si nesmí dovolit něco zanedbat, že si nesmí dovolit mezeru, kdy neví, jak dál. Že má za sebou hodiny a hodiny studia, sebevzdělávání, úvah o jednotlivých operacích, že s každou operací prožívá napětí, aby neudělal chybu… Možná právě proto toho s pacienty mnoho nenamluvil. Ale když bylo třeba, bylo na něho spolehnutí.

Proto nehodnoťme člověka jen podle jeho zevního chování. Berme v úvahu i to, co bývá skryto. Tam se totiž někdy skrývá velké překvapení.

A. J.