Když divoké husy odlétají před zimou na jih, snadno je poznáte podle toho, že letí ve tvaru písmene V. Co se za tím skrývá? Zjistilo se, že když pták mává křídly, vytváří vzdušný proud, a ten pak nadnáší ptáka, který letí bezprostředně za ním. Tímto způsobem má hejno hus přinejmenším o 71 procent větší dolet, než kdyby letěl každý pták sám.
Pokud husy ztratí tvar V, každá z nich pocítí, jak ji brzdí odpor vzduchu. Rychle se snaží znovu zařadit do původního útvaru. Když se pták letící jako první unaví, zařadí se dozadu a vystřídá ho další. Kejhání, jež husy při letu vydávají, povzbuzuje ty, co jsou vpředu, aby si udržely potřebnou rychlost. Pokud některá husa onemocní nebo je zraněná a klesá dolů, dvě jiné husy letí s ní, aby jí pomohly a chránily ji. Zůstanou při ní až do té doby, dokud nebude schopna znovu letět nebo dokud nezemře. Pak se snaží doletět svůj houf, popř. počkají na další.
Podobná nepsaná pravidla by měla platit i mezi lidmi. Dobrý vůdce má svým následovníkům cestu usnadňovat a my jej svým „kejháním“ nemáme znechucovat, ale povzbuzovat. Když vidíme, že je někdo slabý, máme zůstat s ním a pomoci mu.