„On ví, proč to dělá. Má pro to rozumný důvod,“ řekl mi kdosi, když jsem se ptal, proč trenér našeho univerzitního fotbalového mužstva během třetí čtvrtiny vždycky zmizí z hřiště. Vzpomínám si, že už při prvním zápase našeho mužstva jsem seděl za postranní čárou a všiml jsem si, že trenér během zápasu odešel. (Byl jsem přesvědčen, že se ulejvá.) Nemohl jsem pochopit, co se stalo. Dokonce jsem si myslel, že ho členové druhého týmu unesli nebo že se mu udělalo špatně z tabáku, který stále žvýkal. A tak jsem se obrátil na staršího postranního rozhodčího. (Ti vždycky všechno vědí.)
„Kde je trenér?“ zeptal jsem se v domnění, že jsem jediný, kdo si jeho nepřítomnosti všiml. Jeho zmizení jsem považoval za dosti vážnou záležitost.
„Je mezi novináři, v jejich boxu,“ dostal jsem odpověď.
„Šel na kávu?“
„Ne, šel si ujasnit situaci.“

(pokračování zítra)

(Na kovadlině, LUXPRESS s.r.o. 2008)