Být opravdovou ženou je výzva, kterou se ne všechny ženy odváží přijmout, neboť v samotné hloubi srdce každá žena dobře ví, co tohle všechno znamená – že její touha být milována ji činí zranitelnou. Může velmi snadno přijít k úrazu. Na svou obranu toho mnoho nemá. Jak bychom ji mohli vinit, když si to, jako růže z Malého prince od St. Exupéryho, odmítá přiznat a odváží se tvrdit, že její čtyři malé trny postačí k tomu, aby se ubránila tygru.
Je to strach ze zranitelnosti, který způsobuje, že se touha ženy projevuje rozmary a náladovostí, flirtováním i předstíráním, kdykoliv se neobratně pokouší ukrýt svoji slabost, anebo holedbáním, smělostí a konfrontačním postojem, kdykoliv cynicky popírá důkazy a pokouší se žít lží, jejíž není jedinou obětí.
Potřeba být milována s sebou nese i potřebu být chráněna. Až poté, když si toto uvědomíte, můžete položit tu pravou otázku, kterou není „Co mám dělat, aby mě měl někdo rád?“, ale „Jak poznám, že jsem opravdu milována?“ Jak se to projeví? Jaký je důkaz opravdové lásky?


(Touha ženy, Maranatha o.s., 2007)