Průměrná rychlost řeči je udávána na 100 až 150 slov za minutu. Někteří mluví pomaleji (80-90 slov za minutu), jiní rychleji (někdy i více než 150 slov za minutu). Všichni jsme však schopni přijmout více než 400 slov za minutu. To znamená, že normální jedinec je schopen 4-5krát rychleji myslet než mluvit.
Pokud právě posloucháte někoho, kdo vysloví 100 slov za minutu, a vy jste schopen přijmout až 500 slov, čím se vaše mysl „zabývá“ ve zbývajícím čase?
Požádali jste svého partnera, aby pro vás udělal to či ono, a zjistili jste, že to prostě pustil z hlavy?
Když se ho zeptáte proč, obvykle vám odpoví: „Nevzpomínám si, že bys mě o to žádal/a.“ „Ale vždyť jsem ti to říkal/a.“ „Že jsi mi to řekl/a? Ale já jsem to fakt neslyšel/a. Kdy to bylo, prosím tě?“
Tento problém se vyskytuje poměrně často a souvisí právě se „zbývajícím časem“. Abychom dokázali zachytit sdělení jako celek, pak bychom „zbývající čas“ měli využít. Měli bychom přemýšlet o tom, co nám partner říká a zpracovat sdělovanou informaci. Z toho důvodu je třeba sledovat i jeho neverbální projevy a dát najevo zájem.

(Umění komunikace, Advent-Orion 2002)