(pokračování z minulého dne)

Tak se stalo, že se most stal předmětem uctívání. Nazvali ho jménem stavitele a název na něj napsali zlatým písmem. Most ozdobili třpytivými fáborami. Vyráběli jeho miniaturní modely a na ulicích je prodávali turistům. Lidé malé symboly mostu nosili zavěšené na krku a vyvěšovali je ve svých domovech. Zvláštní výbor vytvořil dokonce pravidla pro uctívání mostu. Členy výboru byli jen vybraní lidé. Ti později začali nosit zvláštní oděvy. Uctivatelé mostu se stali nejrespektovanějšími a nejváženějšími lidmi v horách. Bez jejich povolení nemohl nikdo most přejít.
Pak ovšem došlo k nešťastné situaci: ve výboru se začalo diskutovat, jestli by se nad mostem neměl vybudovat baldachýn. A protože se nemohli sjednotit na názoru, rozhodli, že do vyřešení problému bude most uzavřen.
Zatímco lidé ve výboru vedli diskuse, mnoho vesničanů zemřelo.
Při hledání pravdy se velmi často stává, že prostředek je zaměněn za cíl.

(Na kovadlině, LUXPRESS s.r.o. 2008)