Ve skříni mám svetr, který jen zřídkakdy nosím. Je mi příliš těsný; má příliš krátké rukávy, v ramenou mne svírá. Chybí mu několik knoflíků a na jednom místě se začíná párat. Ten svetr bych měl dávno vyhodit. Vůbec ho nepoužívám. Vím, že si ho už nikdy neobléknu. Logika mi říká, že bych se toho svetru měl zbavit, abych si uvolnil místo ve skříni. To říká logika.
Je zde ovšem láska, a ta mi to nedovolí.
Na tom svetru je něco zvláštního, co mne nutí, abych si ho nechal. Čím je tak výjimečný? Jedinou věcí: nemá značku. Nikde na límci nenajdete cedulku „Made in Taiwan“ nebo „Prát pouze ve vlažné vodě“. Nemá cedulku, protože nebyl vyroben v továrně. Není to produkt bezejmenného zaměstnance, který ho vyrobil jenom proto, aby si vydělal peníze. Je to výrobek, kterým mi moje milující matka vyjádřila lásku. Ten svetr je jedinečný. Je jediný svého druhu. Nic ho nenahradí. Každé jeho vlákno do něj bylo vetkáno s láskou. Každá nit vpletena s něžnou péčí.
A i když ten svetr pozbyl všechno, čím mi kdysi sloužil, neztratil nic ze své hodnoty. Je cenný ne pro svou funkci, ale pro svého tvůrce.

(Potlesk nebes, LUXPRESS spol. s r.o. 1998)