Když jsme totiž přišli do Makedonie, nenašli jsme ve svých těžkostech žádnou úlevu, všude jen tíseň: navenek boje, uvnitř úzkosti. Ale Bůh, který těší sklíčené, potěšil i nás příchodem Titovým...
(Bible - Druhý list Korintským 7,5.6 )
Drobné starosti hovoří, velké ztrácejí řeč.
(Seneca ml.)
Jsem velmi unavený
(pokračování z minulého dne)
Mohl to být epitaf zoufalého muže. Únava je krutá. Nemám na mysli tělesnou únavu, která se dostaví, když běhám po hřišti nebo trávníku, ani nemyslím na duševní únavu, která je důsledkem namáhavého přemýšlení a rozhodování.
Únava, jež přepadla soudce Cratera, je mnohem horší. Tato únava přichází těsně předtím, než to člověk vzdá. Je to pocit skutečného zoufalství. Je to sklíčený otec, zoufalá matka, opuštěné dítě nebo člověk nesoucí břemeno neutěšeného stáří. Je to období, kdy se rozplynuly všechny životní motivace: odchod dětí, ztráta zaměstnání, smrt nejbližšího.
Výsledkem je únava – hluboká, samotářská, bezmocná únava. Jenom jeden muž v dějinách prohlásil, že má pro takovou situaci řešení, a nabídl pomoc. Přichází ke všem Josephům Craterům s nabídkou a ujištěním: „Pojďte ke mně všichni, kdo jste obtíženi... a já vám dám odpočinutí.“
(Na kovadlině, LUXPRESS s.r.o. 2008)