Každé slovo toho druhého bylo chápáno jako obvinění, každá omluva jako výčitka. Zdálo se, že manželé si nikdy nedokážou porozumět. Už spolu proto ani nemluvili, omezili se pouze na písemnou komunikaci.
„Vzbuď mě zítra v sedm!“ napsal manžel na lístek a podal ho manželce.
Když se probudil, bylo už půl deváté. Vyděšeně vyskočil z postele a závan vzduchu k němu z nočního stolku zvedl lístek, na kterém stálo: „Sedm hodin. Vstávej, už je čas.“
Teď se pokoušejí spolu zase mluvit.

(Vitamíny pro duši, Vyšehrad 2004)