(pokračování z minulého dne)

Očekával jsem, že mi bude citovat moudra, která jsem v přednáškách pronesl, že si vzpomene na příklady, které jsem uváděl i na argumenty, kterých jsem používal. Ale ouha! Má pýcha dostala co proto. Odpověděl: „Já si nepamatuji, co jste tam říkal, ale my jsme se na vás dívali, jak chodíte s manželkou na procházky, pořád spolu rozmlouváte a držíte se za ruce přesto, že tehdy uteklo už víc jak 25 let od vaší svatby. Řekli jsme si, že až se vezmeme, rádi bychom se nejméně těch 25 let k sobě taky tak chovali.“
Nebyla to tedy učená slova; nebyly to argumenty, vědecké i všelijak umné; nebyla to rétorika, co je ovlivnilo. Byla to taková „drobnost“ jako držení se za ruce.
Je pravda, že od chvíle, kdy jsme spolu začali chodit (a je to již 53 let), se dodnes neustále vodíme za ruce, ať jdeme kam jdeme. Někteří lidé se nám smějí. My si ale říkáme: „A proč ne, když se máme rádi?“

(O šťastném manželství s Jaro Křivohlavým, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2005)