K radosti patří bezstarostnost. Ten, kdo si v životě připouští jen samé starosti, neumí se radovat. Martin Heidegger nazývá starost takzvanou základní existenciálou člověka. Člověk je vždycky bytostí, která se stará. Stará se o svůj život. Přemítá, co všechno k životu potřebuje. Řecké označení pro starost zní ‘merimna’ a odvozuje se od slovesa dělit. Starosti rozdělují lidské smýšlení, vyrývají vrásky do tváře a vtiskují jí sklíčený a ustaraný výraz. V němčině se slovo starost odvozuje od kořene ‘Kummer’, který zahrnuje jak význam starost, tak hněv, nemoc, nepokoj, strach a mučivé myšlenky. Poukazuje na opak radosti, na člověka, který trápí sám sebe mučivými myšlenkami, který se samými starostmi dohání k nemoci. Takový člověk se neumí těšit, je pořád plný nepokoje a nikdy není zcela přítomen tam, kde právě je, ale nechá se štvát strachem z budoucnosti. Někteří lidé jsou naprosto neschopni těšit se z čehokoli jen kvůli svým neustálým starostem.

(Jak znovu najít radost?, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2008)